Jaké jsou mé konkrétní zkušenosti s trénováním dětí?

Ve většině případů jsou děti velice vnímavé na to, jak se k nim trenér chová. Každé dítě je zcela jiné a potřebuje zcela jiný přístup. Všem je třeba zřetelně vysvětlit či ukázat, co mají dělat a proč...

Na druhou stranu si hodně malých fotbalistů, i jejich rodičů neuvědomuje, že píle, chuť či pracovitost je daleko důležitější, než materiální vybavení. V Libérii jsem viděl hrát kluky s roztrhaným obutím či "šišatými" balóny... Jak to, že z těchto zemí tolik kluků hraje třeba v Anglii...?

…a po 15letech praxe:
Smysl trénování mi ukazují samy děti, které vykazují obrovské zlepšení ve všech, nejen fotbalových, ale i koordinačních, motorických či taktických dovednostech, a pak hlavně v psychické vitalitě a odolností, na čemž nejen vrcholový sport a jeho výkon stojí.

Prvním, kteří tomuto dávají priority, individuální tréninky odstraňují nedokonalé drobnosti, které jim pak umožňují hrát na vrcholové pozici.Druhým individuální tréninky pomáhají ve zlepšení ovládání celého těla, protože často neměly žádné koordinační či motorické schopnosti. A je až s podivem, jak naše děti zanedbáváme, ať již doma, či ve školním tělocviku.

Proč jsem se rozhodl pro soukromou fotbalovou školu?

Jsem přesvědčen, že každý malý kluk, který chce být mezi nejlepšími, musí individuálně trénovat tak, jak navíc trénovali např. Pavel Nedvěd, Tomáš Rosický, Alex Del Piero a další vynikající fotbalisté. Mnoho chlapců však neví jakým způsobem, proč tak či onak, sami také nemají vůli a výdrž.

Toto se jim v klubu prostě nemůže dostat, tam se musí trénovat kolektivně, nacvičovat herní situace apod.
Potřebují vysvětlení, vedení a samozřejmě osobní pochválení a povzbuzení do dalšího tréninku.

…a po 15letech praxe:
Byl to krok správným směrem - fotbal je a bude nejrozšířenější sport na světě. Individuálním přístupem se fotbalově "narodili" po mém začátku další super hráči typu Messi, Ronaldo, Čech, Ibrahimovič. A mnozí další mladí hráči se začínají prosazovat prosazovat již nyní na vrcholové scéně.

Proč jsem se rozhodl pro soukromou fotbalovou akademii?

Mám rozvětvenou fotbalovou klientelu z mnoha českých a polských profesionálních klubů a letité zkušenosti s trénováním mnoha dětských ročníků. V posledních letech často slýchávám naříkání rodičů, že to, co se jejich děti u nás naučí, nemohou použít u sebe v klubu, protože tam je prostě jiný systém či jiné zájmy, které brání v dalším kvalitativním rozvoji každého děcka.

…a po 15letech praxe:
Stačilo několik přátelských zápasů či turnajů, aby se ukázalo, že trénovat v určitém systému individuálních tréninků je obrovská výhoda. Tito kluci mají pak velké přednosti v komplexnosti svých dovedností a to i tehdy, kdy přišli jako úplní "nekopové".
Příkladem je turnaj s největšími německými kluby, kde polovina Čechů a druhá polovina Poláků, kteří spolu trénovali max dvakrát do roka na fotbalových kempech, byla naprosto herně srovnatelná třeba s Bayernem. Proč? Protože trénují jedním, a to důsledným systémem individuálních tréninků.

Jakou mám rád značku kopaček a oblečení?

Myslím, že dnes je na trhu velmi mnoho renomovaných a kvalitních značek. Já jsem vždy nejraději používal Adidas. A mám velké štěstí, že tak velká firma jako je právě Adidas vybavuje sportovním oblečením a míči celé naše specializované letní i zimní kempy v Polsku.

…a po 15letech praxe:
Mé názory či zvyky se již asi nezmění, ale jak jsem psal, je to pro fotbalový růst každého kluka zcela nepodstatné.

Jaké týmy či hráče obdivuji?

Z dnešních klubů produkují nádherný fotbal např. Liverpool, Arsenal či Barcelona. Ze současných hráčů skládám poklonu Lionelu Mesimu, Tiery Henrymu, Iniestovi, Drogbovi. A za exelentní reprezentaci českého fotbalu určitě Pavlu Nedvědovi či Petru Čechovi...

…a po 15letech praxe:
Dnes, kromě uvedených, bych přidal poklonu německé systematické práci Bayernu Mnichov či Borusii Dortmund a dále určitě Atletiku Madrid. Výkonnostní super-špička hráčů se dle mého názoru velmi rozrostla a v každém předním týmu je několik výborných hráčů Ovšem dlouhodobě excelentních, rozdílových hráčů je přirozeně minimum a k nim stále dlouhodobě řadím hráče jako: Messi, Ronaldo, Ibrahimovič,Griezmann, Suaréz. Tito hráči mají prostě schopnosti, které v jednom momentě rozhodnou zápas navíc.

Jaký preferuji styl hry?

Jednoznačně rychlý, kombinační a útočný styl např. Barcelony či dnes velmi bojovný a zároveň technický fotbal předních anglických klubů jako jsou Liverpool nebo Arsenal.

…a po 15letech praxe:
I v praxi se mi kombinační, útočný styl, založený na přesných přihrávkách velmi osvědčil. Dlouhodobě takový styl ukazují Bayern, Dortmund, Atletiko Madrid.

Co říkám trenérům?

Třeba Václav Ježek za svého působení u Sparty či Valerii Lobanovskij z Dynama Kyjev byli výborní. Z dnešních trenérů je pro mne zajímavý např. Rafael Benítez, u nás doma Josef Czaplár a bezesporu JUDr. Ivan Hašek.

…a po 15letech praxe:
Dlouhodobě sleduji Mourinha a Diega Simeoneho - a musím říci, že i přes veškerou popsanou kontroverzi jsou to dle mého názoru, skvělí trenéři, kteří měli úspěchy v malých klubech a mají úspěchy i ve velkých, hvězdami nabitých, klubech, kde je to snad ještě obtížnější...

Záliby a koníčky?

Sportovní aktivity a všeobecně sport všeho druhu, cestování, zeměpis.

…a po 15letech praxe:
Přišel jsem na to, že člověk pohyb potřebuje stále :-) S přibývajícím věkem stále častěji cestuji.

Životní krédo?

Zůstat svůj - život se musí vybojovat, nikoli prožít. ( J.W.Goethe)

…a po 15letech praxe:
Zůstávám konzervativní a tvrdím, že člověk se opravdu musí sám postarat o svůj život.

Jak spolupracuji s kluby?

Nemám zatím navázánu žádnou spolupráci s žádným klubem a kluby většinou ani nevědí, že jim některé hráče trénuji. Je to výlučně věc rodičů, kteří mi vozí své ratolesti prostě proto, že jsou o potřebě individuálního tréninku přesvědčeni.Bohužel v posledních letech docházelo k tomu, že kluci kteří se chtěli individuálně zdokonalovat, byli ve svých klubech trestáni a to mě vedlo, po mnoha letech individuálních tréninků, k založení společného dětského fotbalového klubu, za účelem výchovy mladého fotbalisty směrem k jeho případné profesionální kariéře.

…a po 15letech praxe:
Věřím, že čas ještě přijde. Zatím ještě nenastal asi ten správný čas, ochota, potřeba či přesvědčení a přístup odpovědných osob. Myslím, že je to na škodu všem.

Jaké chyby či problémy se při trénování objevují?

Praxe ukazuje, že např. děti do 10 let velice rychle zapomínají, takže k většímu úspěchu je nutná pravidelnost v docházce. Dalším poznatkem je leckdy velká náročnost na děti od rodičů samých, další problémy vidím v zažitých a většinou špatných stereotypech trénování mládeže.

…a po 15letech praxe:
Asi největším potvrzením mých praktik je, že kluci do cca 10 - 12 let skutečně nepotřebují hrát oficiální soutěže a zápasy. Čímž samozřejmě nikomu nebráním, ale ztrácí cestováním a čekáním na zápasy spoustu času k tréninku. Jejich potřebu hraní fotbalu nahrazujeme hraním v trénincích či občasných přátelských a turnajových zápasů. Aby byli lepší a konkurovali těm nejlepším, potřebují předně hlavně trénovat a to jak kolektivně, tak individuálně. Praxe ukazuje, že nejrychleji se rozvíjejí kluci, kteří nikdy nebyli v žádném klubu. A samozřejmě, čím mladší, tím lepší přizpůsobivost a rychlejší postup při učení fotbalových, motorických či koordinačních dovedností.

Mám svůj "fungující systém výchovy dětí"?

Jak jsem již uvedl dříve, každé dítě je zcela jiné a je potřeba rozpoznat jeho potřeby či přání a najít k němu cestu. Většina trenérů není schopna povzbuzovat a chválit i jenom za snahu. Ono totiž to dítko nic nedělá špatně naschvál - jenom se prostě třeba netrefí do branky, protože ani neví jakým způsobem kopnout, natož aby vědělo, proč tak kopnout!

…a po 15letech praxe:
Účinnost systému individuálních tréninků je zcela zřejmá, neoddiskutovatelná a ukazuje se i v případě našich společných - klubových. Výsledky kluků, kteří s námi několik let trénovali, jsou vynikající a nemusí jít jen o tu nejvyšší, vrcholovou formu fotbalu.
Největší problém stále zůstává, jak udržet kluky u často stereotypních tréninků či nezáživných cvičení. Ukazuje se velká potřeba psychologického vysvětlování proč to, ono, či co za to a kdy bude.

Co bych doporučil rodičům - jak zkvalitnit trénink či jak správně postupovat?

Já bych třeba nejezdil do cca 12 let vůbec na turnaje a velmi bych omezil zápasy včetně přátelských.
Tam je totiž strašná spousta naprosto bezúčelně vynaloženého času. Položme si otázky jako: Kolik minut strávil malý fotbalista na hřišti? Kolik měl doteků s míčem? Kolik udělal kliček, střel a přihrávek za celodenní turnaj? Odpovědí budete překvapeni! Nechtějte po děcku, aby hned střílelo góly, když neumí ani správně přihrát, natož vést v běhu balón...
Vše má svou časovou posloupnost - za tři měsíce výuky cizího jazyka též nebudete tím jazykem plynule mluvit. Zaměřte se na trénink, buďte trpěliví - práce s dětmi je krásná, ale velice náročná.
K fotbalu patří mnoho dalších pohybových aktivit - nezapomínejte na strečink, protahování svalů či jejich rehabilitaci...

…a po 15letech praxe:
Trénink s disciplínou a trénink s disciplínou!!! Opět praxe ukazuje, že je to jednoduchý a osvědčený způsob k rozvoji a dosáhnutí těch nejlepších osobních dovedností. Problém rodičů vidím v nedůslednosti, netrpělivosti, výmluvách a potřebě vidět hned u svého syna "výsledky" (je to asi přirozené :-)).
Já malé fotbalisty nutím dělat a zkoušet věci, které neumí, které jim vůbec nejdou, a to samozřejmě přináší často se opakující chyby. Pokud hrajete, tak tím i prohráváte zápasy.

Jenže on se Vás nebude nikdo ptát, jak dobře Vaši kluci hráli v 10ti letech. Nikoho nebude zajímat, jestli byl Váš syn mistrem republiky v 15ti letech. V mládežnických kategoriích se celkové výsledky týmu často dají nahradit jedním, či dvěma "super hráči", kteří ten výsledek prostě ovlivní bez pozitivního přístupu právě toho Vašeho synka.
A pak přijde otázka, co umí ve svých 18ti letech? Může se právě on uplatnit v té obrovské konkurenci svými dovednostmi, nebo se "schovával" za výsledky svého mládežnického týmu?